Pozdní signály, medové řeči (Básně, svazek 4)

• Dávka snových básní na vlnách touhy, úpadku a prchavé rebélie.

KAFE, SILNICE & VLAKY

Ranní kafe, sendvič & džus,

vlak, co má zpoždění,

dvaadvacet stupňů Celsia,

sedmnáct ve stínu,

vyfrézovaná silnice před nádražím

a mysteriózní zápletka

jen o pár ulic dál,

o které se pak dočteš v novinách;

ale kdo teď čte noviny?

Kdo má čas na kafe s džusem?

Teď to je buď kafe,

anebo to je džus.

Rozjezdili jsme ty silnice,

rozjezdili jsme je celé,

ale není čas na úplné vyléčení,

a tak dáváme jen záplaty,

protože souběžně musíme jezdit dál.

Vlak má pořád zpoždění,

vlaky mívají zpoždění,

protože všude musejí být příliš brzo,

příliš na čas,

a ty nikdy nedopiješ svoje kafe,

protože ho lijí do příliš velkých šálků,

dřív to tak ale nebylo,

dřív ty šálky byly akorát,

ale není to tím,

že by se ty šálky zvětšily,

ony jsou pořád stejné,

to jen časy se změnily -

jsou stále uspěchanější

a my tak máme čas

už jen na malé věci.

RÁDIO

Blesk spravil moje rádio,

teď už hraje bez reklam.

Blesk rozbil moje rádio,

najednou jsem bez předpovědi počasí.

Blesk pokořil strom támhle za domem,

blesk vyklíčil ze země

a zapálil lampióny na střeše.

Blesk mi připomněl,

že mám hlavu jako rádio -

když toho přijímám hodně,

tak se přetížím, tak se uškvařím,

když toho přijímám hodně,

tak potom občas melu kraviny

a dělám věci, kterých pozdějc lituju.

Mám hlavu jako rádio,

moje hlava je moje rádio

a jsem rád,

když do něho občas udeří blesk,

vyřadí ho z provozu –

rádio už nehraje

a já místo něho poslouchám svoje srdce;

následuju svoje srdce – zabloudím.

Srdce se oloupe jako pomeranč,

zase jednou pouští šťávu,

a když se zase obalí,

když se zabalí do slupky,

tak na kopci zkřížím ruce na prsou

a čekám,

čekám na další bouřku;

Někdy to je pěkná fuška,

ale zpětně si vážím těch dnů,

kdy se mi poškodí rádio.

KRÁLOVNA

Včely ve večerním slunci

padaly únavou ke hvězdám

a ona

svlékala všechny příchozí

svýma pop-artově rentgenovýma očima,

schovaná v koutu, v jantarové róbě

na hraně shovívavosti & pohrdání,

se špičkami bot za čárou -

ta čára byla pavoučí vlákno

a to vlákno se třpytilo

jako tenká prasklina v diamantu.

V kuchyni si polévky v plechovkách

už stačily podmanit veškerý personál,

humr – král kuchyně –

si chtěl podat ruku s královnou,

ale nedopatřením jí ustříhal všechny prsty,

půlka hostů se jim smála

a půlka zase plakala,

to je tak, když se do všeho míchá politika,

kdyby to tak nebylo, smáli by se všichni.

A ona,

ona se mezitím přesunula na balkón,

teď už bezbřeze pohrdala medovými řečmi,

chytala včely do vlasů,

aby je mohla mít jen pro sebe,

užívala si jejich bzučení

po celý zbytek večera.

Včely nikdy nemluvily,

zato rozuměly skutečnému medu,

a ona,

ona přes veškerý humbuk

a přes všechnu tu krev,

co se linula z ruky bez prstů,

věděla,

že se vlastně nic neděje,

protože jediná opravdová královna

je včelí královna,

a ta je pro dnešní noc už v bezpečí.

TURECKÁ NOC

Objednali si noc, černou jako turecká káva,

a sfouknutou svíčkou přivítali všechny kojoty;

žluté oči tancovaly v párech všude kolem nich

a Ztracenej tulák zapomněl svoji píseň,

zrovna když strkal hlavu do poslední popelnice

na kraji východní ulice,

která vedla z téhle planiny

jako dlouhá štreka do samého pupku spícího města.

V pustině stál jejich Cadillac,

starý jako Far Away Places Binga Crosbyho,

a oni v něm – na zadním sedadle, se staženými okýnky,

vůbec se nebáli kojotů,

a tak se ani ti kojoti nebáli jich,

přičemž noc se nikdy nebála ničeho

a ten Ztracenej tulák by se možná i bál,

jen kdyby nakonec neusnul v popelnici,

s tureckou černí nad hlavou.

POSTKOITÁLNÍ APOKALYPSA

Včera v noci jsme explodovali

jako raketa,

která zasáhla cíl.

Vypili jsme celou noční oblohu,

společně jsme ji vysrkli i s hvězdami

a nyní už konečně můžeme spát.

Prostěradlo pod námi vzplálo

a teď se kroutí v bolestech,

ve vlhkých popáleninách,

nohy zapomněly tíhu těla,

srdce zapomnělo tíhu světa

a my bychom klidně prospali

celý další den.

Budík nad námi nemá žádnou moc.